Dobrý voják Švejk v době covidové

„Zařaďte se tady do fronty a připravte si občanku a očkovací průkaz.“

„Nevíte, na co se tady čeká? Že oni nás posílají zase k jinýmu bataliónu!“

„Dobrý den. Vaše dokumenty prosím.“

„Jsem to ale hlava děravá. Asi jsem je nechal ve vlaku z Budějovic.“

„Řekněte mi vaše jméno.“

„Josef Švejk.“

„Podívám se, jestli vás mám už v systému. Jdete na první, nebo na druhou dávku?“

„Já ještě žádnou dávku nedostal. Zato náš Ferdinand jich dostal v Sarajevě rovnou sedm.“

„Jakej Ferdinand, prosím vás..? Mě zajímá, jestli jste už u nás někdy byl.“

„No, trochu mi to tu připomíná blázinec, odkud mě ráčili posledně vyhodit, ale jinak nemám vůbec potuchy. Všichni jsou tu nějak divně oblečení a v ruce drží takový zvláštní baterky, pořád do nich civí a jezdí po nich prstem nahoru a dolů. Nevíte, k čemu ty baterky mají?“

„Přestaňte si ze mě dělat srandu a povězte mi aspoň, jakou máte pojišťovnu. Zkusím vás najít v registru pojištěnců.“

„Já jsem odjakživa u pojišťovny Slavia, i moje bytná paní Müllerová tam nedávno pojistila dům.“

„Poslyšte, vy budete asi opravdu blázen. Já nemám na vaše nejapné žerty čas. Za vámi je fronta lidí, co čekají na injekci a vy mi tady vyprávíte, u jaké pojišťovny pojistila dům vaše bytná!“

„Poslušně hlásím, že jsem byl opravdu superarbitrován pro blbost. A všelijakými injekcemi už se mě snažili léčit jinačí doktoři, největší kapacity z celého mocnářství. Sestavili kvůli mně dokonce konzílium. Ale nebylo jim to nic platný. Já už jsem prostě takový. I blbové musí bejt. Jak by to asi vypadalo, kdyby po tom našem světě běhali jenom samý chytrý. No řekněte!“

„Prosím vás vypadněte a přijďte, až budete mít všechny dokumenty v pořádku.“

„To je jasný, pořádek musí být. No bodejť. Vždyť je světová vojna. Tak spánembohem milostivá paní.

„Ten svět se už asi dočista zbláznil. Zajdu si aspoň na pivo,“ dostane Švejk najednou nápad. A už kráčí směrem ke Kalichu. Jen co vejde do restaurace, čeká na něj další překvapení.

„Dobrý den. Máte test nebo očkování?“

„Z očkování mě právě vyhodili, protože jsem nechal dokumenty ve vlaku z Budějovic. Naštěstí tam byla moc laskavá paní a řekla, že můžu přijít, až mně dokumenty dorazí. A testovali mě asi naposled na kapavku, když mě odváděli na světovou vojnu.“

„To je dobrej magor. Dejte mu jedno na účet podniku,“ povídá majitel hospody.

„Uctivá poklona, vašnosto,“ poděkuje Švejk. „Tady je svět ještě normální,“ pomyslí si, když pozvedá svůj poctivě natočený půllitr.